Prostor odpočívadla u Polského památníku na lesní kolonádě jesenických lázní, na které se nachází několik dalších pozoruhodných pamětihodností, byl již dlouhou dobu v neutěšeném stavu. Konstrukce původního odpočívadla byla značně narušena a střecha z dřevěných šindelů byla na mnoha místech ztrouchnivělá a nahnilá. Rovněž architektonický výraz poplatný době svého vzniku esteticky zcela nevycházel z obecného pojetí lázeňské architektury. Cílem revitalizace prostoru bylo realizovat milou, jemnou, kultivovanou stavbu, která bude místem zastavení a možného úkrytu před nepohodou.

Netradiční půdorys nového odpočívadla v podobě rovnostranného trojúhelníku vychází z daností a dispozic samotného prostoru, na kterém je odpočívadlo realizováno. V architektonických prvcích a detailech je zřetelná idea spojení tradičního a inovativního, historického a moderního. Celá konstrukce je nesena třemi sloupy. Svou formou navazují na klasické architektonické řády, materiálem však odkazují k možnostem dnešní doby a invenci naší generace. V samotném středu stavby je umístěna dřevěná, opět atypicky řešená lavice, přirozeně trojúhelníková. Uchopení zadání, jaké se povedlo olomouckému ateliéru, tedy naplnilo zadání revitalizace. Je zcela nové, svěží a harmonické. Celý prostor pod korunami vzrostlých stromů působí vzdušně a otevřeně.

Rekonstrukce odpočívadla u Polského památníku je pořízena za přispění prostředků státního rozpočtu České republiky z programu Ministerstva pro místní rozvoj ČR.