Studie vědců Světového svazu ochrany přírody (IUCN) ukázala, že více než 30 procent oceánských druhů žraloků je ohroženo vyhubením. Mezi 64 ohrožených druhů patří i obávaný žralok bílý nebo žralok kladivoun.

Hlavním viníkem úbytku žraloků je intenzivní rybolov. Žraloci jsou cenění pro jejich maso a v Asii zvláště pro jejich ploutve. Navíc po mnoho let jsou žraloci jakýmsi "vedlejším efektem" lovu tuňáků a mečounů, kdy se chytají na návnady určené komerčním druhům ryb.

Například v letech 2000 až 2004 tvořili žraloci 70 procent úlovku španělské rybářské flotily, která na dlouhé rybářské vlasce chytala mečouny. "V tuto chvíli neexistují žádná omezení na počet žraloků, který tyto společnosti mohou ulovit," řekl Sonja Forhamová ze Skupiny žraločích specialistů ( SSG) fungující v rámci IUCN.

"Máme dokumenty o nadměrném lovu těchto druhů žraloků v národních i mezinárodních vodách. To jasně ukazuje potřebu okamžité akce v celosvětovém měřítku," pokračovala Forhamová. "Navzdory zvyšujícímu se počtu varování zůstávají žraloci na otevřeném moři nechráněni," dodala Forhamová.

Obavy a protesty vzbuzuje i způsob, jakým k lovu některých žraloků dochází. Zejména asijští rybáři loví žraloky jen pro jejich ploutve. Když žraloka vytáhnou na palubu, uřežou mu ploutve a stále živého žraloka hodí zpět do vody.

I přes pověst nelítostných predátorů a krvelačných monster jsou to tak právě žraloci, kteří jsou rybolovem nejvíce ohroženi. Většině druhů žraloků totiž trvá mnoho let, než dosáhnou dospělosti, a navíc mají relativně málo mláďat.

Vedle žraloka bílého a kladivouna patří mezi ohrožené druhy žraloků i liškoun velkooký, žralok veliký nebo oceánské druhy žraloků bělocípých.