V roce 2003 vyšla studie v New England Journal of Medicine dokazující, že alergici do teď platili tisíce korun za speciální antialergické lůžkoviny zbytečně. V boji proti alergenům se ukázaly jako naprosto neúčinné. Nyní je možná nahradí lůžkoviny z nanovláken, které slaví úspěchy, kde ostatní antialergické materiály pohořely.
"Běžné antialergické lůžkoviny užívaly buď toxické chemické látky, nebo zhuštěnou strukturu tkaniny,” říká Marcela Munzarová, ředitelka pro obchod a marketing české firmy Nanovia, která materiály testovala. Ani jedno řešení se neukázalo jako dostatečné.
"Standardní tkaniny se zhuštěnou strukturou jsou podle studie, kterou máme k dispozici úspěšné asi v 60 %,” říká Jiří Kůs, obchodní ředitel české firmy nanoSPACE.
"Navíc tyto typy tkaniny nezabrání průchodu molekul alergenu, které jsou 15 až 300 krát menší než roztoč,” doplňuje Munzarová.
V posledních letech, kdy se díky českému patentu zahájila průmyslová výroba nanovláken, hledala se pro nanovlákna nejrůznější využití. Největší úspěchy zaznamenaly ve využití nanovláken v lůžkovinách pro alergiky.
V Čem se nanovlákenné textilie liší?
Nanovlákenné textilie se liší především v hustotě struktury vrstvy z nanovláken. "Když si představíte zvětšenou strukturu nanovlákenné vrstvy jako síť, otvory nanotkaniny mají velikost pouhých 80-100 nanometrů a nanovlákno tloušťku 150 nanometrů. Naproti tomu velikost roztočů je přibližně kolem 300 mikrometrů (1 mikrometr = 1000 nanometrů) a velikost produkovaných alergenů se pohybuje v mikrometrech (1 až 20 mikrometrů),” prohlašuje Marcela Munzarová a dodává, že ani roztoči ani jejich alergeny nemají vůbec žádnou šanci projít skrz nanovlákennou strukturu.
Pro alergiky by mohl mít tento objev obrovský význam, protože pravidlem boje s alergií je prevence vzniku alergické reakce. Obzvlášť v době, kdy počet alergiků stoupá.
"Jedním z nejčastějších viníků rozvoje alergie je prachový roztoč. Nejlépe se mu daří v ložním prádle, kde se rozkládají organické zbytky lidské kůže. Když si uvědomíme, že v posteli trávíme téměř třetinu svého života, je evidentní jak silné expozici alergenů roztočů jsme vystaveni. Výsledkem je alergická rýma nebo astmatické záchvaty,” vysvětluje Kůs.
Lékaři se v Čechách uchylují raději k předepisování léků, než aby pomáhali předcházet alergickým reakcím. “V západní civilizaci převládá tendence řešit následky medikací - mám problém, spolknu tabletku, užiji kapky,” je si vědoma Munzarová a dodává, že se tomu nediví, protože jednorázově jsou léky na předpis levnější než investice do antialergických lůžkovin.
Navíc do objevení nanovlákenných materiálů neexistovaly lůžkoviny, které by dokázaly viditelně alergikům pomoct.
Nejsou nanovlákna nebezpečná?
S rozvojem nanotechnologie se objevily i poplašné zprávy o nebezpečnosti nanomateriálů, nejznámnější je příklad, jak laboratorní myš vdechla stříbrné nanovlákno. “Pokud budeme hovořit o riziku nanovláken v souvislosti s jejich případným vdechnutím, nemůže toto riziko prakticky nastat,” je přesvědčena Munzarová a vysvětluje, že struktura nanovlákenné vrstvy z organických polymerů je velmi kompaktní a prakticky při žádném mechanickém procesu nelze oddělit jednotlivá vlákna, která by následně mohla být vdechnuta.
"Představte si, že chcete z pavučiny vypreparovat jedno její vlákno a rozsekat ho na částečky menší než 100 nanometrů. Bez náležitého laboratorního vybavení se Vám to rozhodně nepovede,” osvětluje Munzarová.
“Navíc tenká nanovlákenná vrstva je uzavřená mezi vrstvy běžné netkané textilie, nedochází tedy k přímému kontaktu nanovlákna s člověkem,” ujišťuje Jiří Kůs.
“Nicméně materiál je otestovaný laboratořemi Státního zdravotního ústavu jako nezávadný a bezpečný při kontaktu s pokožkou člověka,” reaguje Munzarová.
Jediné nebezpečí může nastat, pokud si alergici zakoupí zboží firem, které jen vydávají své lůžkoviny za nanovlákenná, aby zvýšili jejich cenu. Podvodníky zatím identifikujeme jednoduše. “V současnosti je jediným výrobcem lůžkovin se skutečnou nanovlákennou textilií Nanovia Antiallergy firma nanoSPACE.”