Turisté v Jizerských horách obdivují nejen přírodu, ale také typické kamenné stavby ze zdejší žuly. K těm nejpozoruhodnějším patří stavby technického charakteru jako je například jablonecká a liberecká přehrada, rozhledna Bramberk nebo Černá Studnice. Turistické infocentrum v Jablonci nad Nisou proto zařadilo do nabídky upomínkových předmětů vcelku neobvyklý suvenýr – kostku žuly o rozměru cca 5 cm, která může sloužit jako žulové těžítko.

„Zdejší kraj je ve světě známý díky bižuterii a sklu, ale mnoho návštěvníků k nám přijíždí také kvůli krásné přírodě, výhledům a rozhlednám. Rádi by si odnesli jako vzpomínku něco, co jim jejich výlety bude připomínat. Zároveň by to nemělo být příliš drahé. Jednoduše opracované žulové těžítko v dárkovém balení obojí splňuje. Cena za kus je pouhých 20 korun. Nabízíme dokonce dvě varianty – libereckou žulu barevně výraznější nebo žluto-šedou žulu železnobrodskou. Plochy těžítka jsou řezano-štípané a broušené,“ vysvětluje Regína Fučíková z jabloneckého infocentra.

Prodej těžítek vznikl díky ochotě liberecké firmy LIGRANIT. V současné době těží jak žulu libereckou, tak železnobrodskou, a to ve vlastních lomech Ruprechtice, Černá Studnice a Hraničná.

Žula jizerských hor je inspirací i pro fotografy a spisovatele. „V drsné podobě žuly a v jejích tvarech nalezneš neopakovatelnou krásu a nezaměnitelnou poezii,“ píše Otokar Simm v knize Poezie jizerské žuly. Stejně tak fascinovala Miloslava Nevrlého, autora Knihy o Jizerských horách.

Tematické publikace, které jsou v prodeji v Turistickém infocentru Jablonec nad Nisou:

Jakub Šrek: ŽULOVÉ LOMY Liberecka a Jablonecka, červenec 2012,

Nakladatelství Petr Polda Liberec

Jan a Šimon Pikousovi, Otakar Simm: POEZIE JIZERSKÉ ŽULY (dvojjazyčně česko-německy)

Kontaktní osoba za JKIC: Radana Schaeferová, T:+420 606 270 543, schaeferova@jablonec.com

Odborný kontakt: Ing. Jakub Šrek, T:+420 603 192 428, srekj@centrum.cz

ŽELEZNOBRODSKÁ ŽULA

Železnobrodská žula, hornina romantických skalních výchozů a volných povrchových bloků, oslovila svou krásou i vzdálenou Prahu již na konci 19. století. Na rozdíl od známější liberecké žuly, byla a je těžena méně koncentrovaně, méně průmyslově. Avšak stejně jako ona, je v České republice ceněna pro svoji výjimečnou barevnost. Tento středně zrnitý dvojslídný, alkalicko-živcový granit, jak by horninu nazvali petrografové, je totiž ne zcela běžně žlutý, žlutošedý, příjemně teple zabarvený. Pojmenování železnobrodská žula používají hlavně kameníci a jejich zákazníci, zatímco geologové se výhradně drží označení tanvaldský granit. Aby toho nebylo málo, zcela běžně se jí mezi zdejšími lidmi říká černostudniční žula, dle místa těžby. Hlavní výskyt této zajímavé horniny je totiž na Černostudničním hřebeni, který podstatnou měrou tvoří. Surovina se počala dobývat lámáním a zpracováváním volných povrchových bloků a skalních výchozů, stejně jako v případě liberecké žuly či fojtecké žuly v oblasti Jizerských hor. Později se, vedle této kamenické práce, začala těžba i částečně koncentrovat do menších lomů. Za vrcholné období lze zřejmě označit počátek dvacátého století až do začátku první světové války. Po ní již těžba nikdy nedosáhla předválečné úrovně. Po druhé světové válce již dobývání, až na pár výjimek, prakticky končí a obnovuje se až na koci 70. let dvacátého století v kamenolomu Černá Studnice (Nová Ves nad Nisou). Tento malý lom je dnes jediným místem těžby této zajímavé, krásné i tradiční horniny. A vzhledem k tomu, že v posledních letech se surovina dobývá jen malou část roku, začíná být i do jisté míry exkluzivní.

Z železnobrodské žuly jsou postaveny mnohé domy či alespoň jejich základy na Jablonecku, v okolí Rádla a Vratislavic, tedy nejvíce v místech těžby. Produkován a využíván byl ovšem veškerý sortiment kamenické výroby. Ze slavných staveb uveďme kupříkladu přímo rozhlednu arch. Roberta Hemmricha na Černé Studnici nad Jabloncem nad Nisou. Další jabloneckou ukázkou je secesní budova Muzea skla a bižuterie od jabloneckého architekta a stavitele Emiliana Herbiga, jehož skalnice byly mezi Rádlem a Vrkoslavicemi. Ovšem vlastní hornina je vidět pouze na soklu a ostění dveří ze zadní části budovy. Více je k vidění na soklu budovy banky na rohu ulic Kostelní a Komenského. V Liberci můžeme železnobrodskou žulu obdivovat na náměstí Dr. E. Beneše na výrazných sloupech podloubí domů ve východní části náměstí, či na obnovené Neptunově kašně, kde tvoří dva přístupové stupně obepínající obvod kašny. V Praze je hornina využita na slavném Obecním domě, na portálu Uměleckoprůmyslového muzea, na kotouči pod monumentální mísou v Rajské zahradě Pražského hradu (arch. Josip Plečnik) a na mnohých dalších místech.

LIBERECKÁ ŽULA

Liberecká žula, jedna z barevně i strukturně nejvýraznějších žul celé České republiky, nalezla mnohá uplatnění ve stavbách i uměleckých ztvárněních často i daleko od regionu těžby. Od regionu podle kterého se minimálně od roku 1946 nazývá. Petrograficky se jedná o porfyrický biotitický, hrubě až středně zrnitý granit. A právě vyrostlice živců (porfyrická struktura) hornině dávají tolik charakteristický růžový či růžovošedý vzhled. Dobývána byla v nespočtu lomů, skalních výchozů i jednotlivých bloků, nejvíce právě v okolí průmyslového Liberce a Jablonce n. Nisou.

Místa těžby souvisí nutně jednak s vlastním výskytem horniny, ale jsou také vázána na odbyt suroviny, resp. z ní vyrobených kamenických výrobků. A to právě průmyslová města Liberec a Jablonec n. Nisou dokonale splňují. Pro Liberec se jedná z pohledu kameníka o horninu takřka výhradní; v Jablonci se liberecká žula o své postavení dělí s krásnou žulou železnobrodskou (tanvaldskou). V současnosti je liberecká žula těžena ve velikém lomu v liberecké čtvrti Ruprechtice a také v lomu Hraničná nedaleko Jablonce nad Nisou.

Hojně rozšířeného, technicky i esteticky zajímavého kamene si nemohli nevšimnout kameníci, lomaři a později i architekti a sochaři. Liberecká žula tak provází mnohé stavby nejen v jihozápadním okraji Jizerských hor. Uplatňuje se v těch nejprostších, ve stavbách vyloženě průmyslových a technických, ale i v budovách reprezentativních a krásných. Příklady těch obyčejných nelze ani uvádět, je jich bezpočet v podezdívkách domů a stodol, v plotových sloupcích, patnících i na schodištích. Ty technické, a přesto krásné, jsou přehrady prof. Otto Intzeho, třeba hned v Liberci a Jablonci nad Nisou. A ty vyloženě krásné? Dobrým příkladem jsou rozhledny architekta Roberta Hemmricha na Bramberku či na Prosečském hřebeni, neorenesanční budova liberecké radnice arch. Franze von Neumanna, ale i funkcionalistická jablonecká radnice Karla Wintera. Naopak z moderních realizací je možné uvést kašnu na jabloneckém Dolním náměstí. O tom, že liberecká žula byla a je známá i mimo oblast Jizerských hor, zcela jednoznačně svědčí realizace arch. Josipa Plečnika na Pražském hradě, ale zejména Nová scéna Národního divadla včetně okolí (arch. Karel Prager), mnoho stanic pražského metra a další.