KULTURA / Film

Festival ÍRÁN:CI 2023 v Kině Art v Brně od 17. do 19. ledna promítne to nejlepší z íránské kinematografie
Bělostné louky jsou mistrovským dílem íránské kinematografie, které zve diváka na uhrančivou cestu do temné říše íránské politiky.  
Autor / zdroj foto: Archiv pořadatele

Brno

Brněnské Kino Art od 17. do 19. ledna hostí ozvěny 10. ročníku filmového festivalu ÍRÁN:CI, jehož pražská část úspěšně skončila 15. ledna. Íránem otřásá celostátní povstání proti tyranskému režimu a letošní festival ÍRÁN:CI je proto věnován všem statečným ženám a mužům, kteří v probíhající revoluci riskují své životy. Divákům přináší ta nejlepší díla íránských filmařů, kteří jsou ve vězení nebo v exilu, a výběr nejlepších snímků, které byly v Íránu poslední tři desetiletí zakázané.

V Brně je na programu sedm pozoruhodných filmů

Persepolis (režie: Marjane Satrapi, Vincent Paronnaud), jeden z nejoblíbenějších filmů o Íránu a osudech jeho občanů v průběhu tří desetiletí, je vtipný, melancholický, pečlivě propracovaný a procítěný milostný dopis zemi, která zažila mnohem lepší časy. Hlavní hrdinkou je temperamentní a vzpurná dívka, která vyrůstá v pokrokové a vzdělané rodině uprostřed íránské revoluce v 70. letech. Je svědkem všech temných a zlověstných změn, jimiž prochází její země, rodina i její vlastní život poté, co nový režim ukáže světu a občanům Íránu svou pravou tvář.

Otcovský dům (režie: Kianoush Ayari) je je jedním z nejkontroverznějších, nejrafinovanějších a nejúchvatnějších filmů íránské kinematografie posledních dvaceti let. Divákům předkládá nelítostný pohled na temnou a nesnesitelnou realitu patriarchátu v Íránu a stoletý neutuchající boj íránských žen za jeho překonání. Mladou a bezmocnou dívku vězní ve sklepení rodinného domu věřící otec, který lpí na starých tradicích. Nakonec se ji rozhodne zabít, protože pošpinila rodinnou čest. Tajně ji pohřbí v zadní sklepní místnosti, kde ženy z rodiny tkají koberce, aniž by tušily, jaká temná pravda se v ní ukrývá. Tento film byl íránskými úřady více než deset let zakázán.

Bělostné louky (režie: Mohammad Rasoulof) jsou mistrovským dílem íránské kinematografie, které zve diváka na uhrančivou cestu do temné říše íránské politiky. Film čerpá z první ruky z drsné reality a z výzev, kterým čelí současní íránští umělci, a je odvážnou, hluboce atmosférickou a úchvatnou alegorií netolerance a brutality. Tichý, uzavřený veslař brázdí stále slanější vody kolem roztroušených ostrovů a sbírá slzy místních obyvatel. Na ostrovy dopadla kletba mořské soli a obloha tvrdošíjně odmítá vydat déšť, který by ji smyl. Každý ostrov se s tím vyrovnává po svém; všechny stejně marně. Teprve když se k veslaři na jeho tajemné cestě připojí malý chlapec, který hledá otce, začnou léta ustavičných cest na ostrovy nabývat jiný význam jak pro veslaře, tak pro ostrovy, které navštěvuje.

Sbohem (režie: Mohammad Rasoulof) je děsivým portrétem společnosti, kterou neustálou kontrolou a výhrůžkami drtí náboženský režim. Tajně natočené strhující a znepokojivé dílo se odehrává v Teheránu. Zachycuje atmosféru strachu a podezření a současně předkládá hluboce soucitný portrét ženy v krizové situaci. Těhotná obhájkyně lidských práv vyloučená z advokátní komory, jejíž manžel je v exilu kvůli svým ostře kritickým novinářským textům, naráží ve svém osobním i profesním životě na všemožné překážky a hrozby ze strany íránských úřadů.

Zkusím si vzpomenout (režie: Pegah Ahangarani) nahlíží na historii očima mladé dívky, která se potýká s tím, jak porozumět náhlému zmizení blízkého rodinného přítele uprostřed porevolučních politických zmatků. Odvolává se přitom na kolektivní paměť všech mužů a žen, které revoluce v průběhu let umlčela. Režisérka Pegah Ahangarani cestuje časem a spojuje roztříštěné vzpomínky své početné rodiny na první roky islámské revoluce v Íránu.

Tisíce žen (režie: Mojgan Ilanlou) je působivým skupinovým portrétem mimořádně silných žen, které se pustily do nekonečného boje za rovné příležitosti. Jeho režisérka, která byla v říjnu 2022 v průběhu povstání v Íránu uvězněna, patří k nejvýraznějším hlasům íránského dokumentárního filmu. Snímek dokumentuje nepřetržité útrapy skupiny zápasnic v přísně patriarchální a náboženské společnosti. Sleduje cestu těchto mladých žen za sportem, na které se potýkají s obrovskými překážkami ve snaze najít si místo ve výhradně mužském světě zápasení v Íránu.

Ženy bez mužů (režie: Shirin Neshat) – mimořádný, vizuálně skvostný režijní debut jedné z předních postav soudobého íránského filmu, který pojednává o ztracené generaci íránské politiky a kultury. Na bouřlivém pozadí státního převratu v Íránu v roce 1953, za kterým stála americká CIA, se v nádherném sadu spojí osudy čtyř žen hledajících nezávislost, útěchu a lidskou společnost. Mají za sebou naprosto odlišnou minulost, ale jejich životní příběhy se propojí, aby dokázaly čelit společnosti ovládané muži. Odehraje se tak důrazný, tajemný a nepokrytě feministický příběh lásky a naděje v době národního zoufalství.


Festival ÍRÁN:CI byl založen v Praze v roce 2012 se záměrem každoročně představit českým divákům to nejlepší z íránské kinematografie. Tento projekt se dále rozrůstal a postupně se stal platformou pro další formy íránského umění, jako je například hudba, divadlo, výtvarné umění a grafický design. Konání posledních ročníků výrazně ovlivnila omezení související s pandemií covidu-19.

Autor / zdroj: Alice Titzová


Popis:
Autor / zdroj: Archiv pořadatele

Partneři

Aguglia
Aktivní dítě
Maminčino koření
IP Polná
WWW design
trendhim.cz
Vitakraft
Koyo Bearings Česká republika s.r.o.