KLIMKOVICE
Naprosto jedinečnou možnost seznámit se s výtvarným dílem Jiřího Suchého budou mít návštěvníci výstavy, která se uskuteční v pondělí 11. listopadu od 18 hodin na kolonádě Sanatorií Klimkovice.
Výrazná osobnost české kultury, herec, muzikant, autor her i písní, ale také výtvarník Jiří Suchý vystavoval na Ostravsku naposledy před více než deseti lety. Prezentace zhruba třicítky jeho grafik v Klimkovicích bude o to unikátnější, že se umělecko-společenského večera autor zúčastní osobně. Divadlo Semafor totiž hraje šestkrát v týdnu a ve všech představeních jeho principál účinkuje. Proto má velmi málo příležitostí věnovat se jakýmkoliv jiným aktivitám.
"Jako většina divadel i to naše se má co ohánět, aby na sebe vydělalo. Hrajeme proto téměř denně," vysvětluje Suchý a dodává, že Klimkovice, které ještě nezná, ale hodně o nich slyšel, si přesto nemůže nechat ujít. Na kolonádě bude autor, věnující se převážně litografii, vystavovat průřez své tvorby. Přiveze ale také dvě zcela nové, dosud nevystavené grafiky, které jsou součástí cyklu motivovaného Erbenovovu Kyticí. Bude to Vodník a Štědrý den. Grafické listy, ať už volné, adjustované v paspartách nebo zarámované, si budou moci zájemci koupit.
"Výstavu děl Jiřího Suchého jsme na závěr roku vybrali jako takový bonbónek, jako poděkování pravidelným hostům našich výstav za celoroční přízeň. Navíc grafika od všestranného umělce věhlasného jména může být jistě i vhodným dárkem pro stromeček," doplňuje prokurista pořádajících Sanatorií Klimkovice Jozef Dejčík.
Někdy si říkám, že mám těch profesí přece jenom trochu moc. Není snad možné, aby jeden člověk dělal tolik věcí a dělal je pořádně. Herec, který maluje, zpívá, píše hry a písňové texty, režíruje divadlo, skládá hudbu, hraje na kontrabas a navíc (jak vyplývá i z této úvahy) teoretizuje a snaží se vykládat svou tvorbu – to snad ani nemůže být slušnej člověk. Za polehčující okolnost mi snad může posloužit jen fakt, že jsem se už několikrát pokoušel ustoupit od některých ze jmenovaných činností a přenechat ji schopnějším jedincům. Výsledek byl, že právě ta zavržená činnost mě začala nejvíc lákat. Ano, většina vystavených obrázků vznikla právě na základě rozhodnutí, že už jednou provždy zanechám výtvarné činnosti, tenhleten obrázek už bude opravdu poslední. Zkrátka – nešlo to. Nezbavil jsem se ani jedné profese, všechny mi jaksi ulpěly na duši, staly se mou součástí a nedaly se odbýt. To mně vnuklo argument: že totiž nedělám devatero řemesel, nýbrž jedno, ale velmi složitý! Ne, Vaši poznámku, že jsem se z toho pěkně vylhal, jsem nepřeslechl. Ale ujišťuji Vás, že je to přece jen trochu jinak a i Vy, pokud se rozhodnete prohlídnout si mé obrázky důkladně, mi dáte možná za pravdu. Že totiž musel tvořit komik… a taky trochu muzikant… a trochu básník…, člověk, který se naučil znát váhu slova a sdělovat proto fakta způsobem co možná lapidárním… Zkrátka myslím si, že všechny ty mé profese jsou malým zrnkem přítomny v těch kresbičkách, kolážích a fotkách, které jsem tvořil spíš pro potěšení než na objednávku. A zase naopak: to moje výtvarničení mě naučilo mnohé, co jsem pak zužitkoval na divadle i při psaní. Cit pro to, co je a co není hezké, co má a co nemá rukopis a styl, co postrádá a co obsahuje kompozici… Takže: Přistupte na mou tezi, podle níž mám jen jednu profesi, profesi složitou a přísnou, skoro bych řekl řeholi. A ty mé obrázky, které Vám tu předkládám, jsou jen zlomkem toho jediného povolání. Jakožto zlomek snad spíš obstojí před Vašimi kritickými pohledy.
Jiří Suchý