Křesťanský příběh o smrti a zmrtvýchvstání Ježíše Krista a připomínka každoroční obnovy života přírody, to jsou dvě tradice, které se prolínají v oslavách Velikonoc. Boží hod velikonoční se slaví vždy v neděli, datum je pohyblivé a určuje se podle oběhu měsíce.

Z křesťanského hlediska mají Velikonoce mimořádný význam, z Ježíšova zmrtvýchvstání totiž vzešla sama podstata víry.

"V čase jarních židovských svátků Pesach přišel Ježíš se skupinou učedníků do Jeruzaléma, byl zajat a odsouzen k smrti. Vynesl svůj kříž na horu za městem zvanou Golgota, kde byl ukřižován. Jeho stoupenci sňali mrtvé tělo z kříže a uložili je do hrobu. Ježíš zázračně vstal z mrtvých a dal vědět, že bude žít na věky," připomněla křesťanské poselství svátků Mária Kudelová, etnografka Vlastivěného muzea v Šumperku.

Velikonoce spadají do doby jarní rovnodennosti, kdy v našich zeměpisných šířkách začíná vegetační cyklus. Ve všech společenstvích, která obdělávala půdu, vycházely jarní oslavy z kultu matky země, obnovy a pokračování života.

"Některé zvyky, nesoucí známky prosperitní a přírodní magie, nesplynuly s křesťanským obrazem oslav. Konají se před Velikonocemi nebo po Božím hodu na závěr křesťanského svátku," uvedla etnografka.

Velikonoce nejsou určeny pevným datem, ale měsíčními fázemi. Boží hod se slaví neděli po prvním jarním úplňku. Velikonoční svátky mohou být v rozmezí od 22. března do 25. dubna.