Městské muzeum v Ústí nad Orlicí zve všechny zájemce na tradiční výstavu betlémů Ta je tady k vidění v době od 30. listopadu do 25. ledna. Největší pozornost letos přitahuje Mechanický papírový pohyblivý betlém aneb od Cibulky k Herainovi s Andresem.

Stejně jako v původním betlému i tady najdete větrný mlýn, dřevaře, zvoničku nebo pumpu. Navíc objevíte děti hrající si na potoce, kovárnu, či husopasku nebo pochodující stráže na hradbách. Půvabná vesnice a město s několika ústeckými zákoutími je zasazeno před blízké Litice nad Orlicí či Žampach. Ale hlavně divák může vnímat životní energii, kterou mu figurky svou barevností a živostí pohybu předávají. Pozorně se zadívejte a zaposlouchejte se do pravidelného klapotu a zvonění. Tak vypadá mechanický papírový malovaný betlém, který je k vidění v Městském muzeu v Ústí nad Orlicí, a to v Hernychově vile. Kromě něj můžete obdivovat také krásu dalších betlémů. K vidění tady je například i čtyřmetrový betlém Antonína Kellnera.

Mechanický papírový pohyblivý betlém
Augustin Cibulka, švec bydlící ještě v 60. letech 20. století v dnes již zbouraném domku čp. 182, měl částečně pohyblivý papírový betlém s dřevěným městem, který byl poháněn obuvnickým šicím strojem. Jeho součástky jsou již dávno rozprášeny v jiných orlickoústeckých cešcích a o tom, že byly kdysi v jeho majetku, svědčí dnes pouze signatury AS na reversu figur. Jeho betlém tvořila směsice autorů včetně majitele samotného. Protože už nebylo možné celek v současnosti komplementovat, vznikl v roce 2011 nápad zkusit vytvořit jeho repliku. Nicméně k dispozici byla pouhopouhá jedna jediná černobílá a hůře čitelná fotografie.

Po prvotním náčrtu jednotlivých skupin, jejichž pohyb by mohl být podpořen mechanikou, byly postupně každý rok v letech 2012 až 2016 vytvářeny tandemem Jaroslav Herain a Kamil Andres jednotlivý ucelené komponenty po kompletaci do jednoho celku v roce 2017.

Po pečlivém rozměření byly sesazeny na stupňovitou podestu tak, aby je bylo možné je ve finálním uspořádání převodů napojit na centrální hřídel, kterou bude pohánět jeden motorek. Pro případ, že bude v budoucnu nutné vyjmout některou z mechanik k opravě, bylo operativně vyřešeno nejen jejich usazení v konstrukci, ale i barevné zcelení podkladového terénu, který vyplnil polystyren pro instalaci statických částí. Nejnáročnější částí prací bylo rozhýbání figur pomocí vaček, hřídelí a převodů a jejich synchronizace.