Biblický příběh o narození Ježíše Krista a oslava této události se v křesťanském světě slaví od čtvrtého století. Církev časově spojila narození Spasitele se starým mýtem zimního slunovratu, kterým se vyjadřovalo vědomí o věčném vítězství života nad smrtí a světla nad tmou.

Přesný den ani rok narození Ježíše není znám, protože pro první křesťany před bezmála dvěma tisíciletími nebylo datum Ježíškova narození v popředí jejich zájmu. Křesťané totiž v prvních dvou stoletích své existence slavili především Velikonoce. Jimi se slavil celý život a dílo Ježíše Krista až po jeho ukřižování včetně víry v jeho vzkříšení.

Teprve ve 3. století vznikl požadavek oslavit zvláštním svátkem také Ježíšovo narození. Protože se v té době už neznal den a rok Ježíšova narození, byli křesťané naprosto volní ve volbě nejvhodnějšího data. Západní církev - v Římě – zvolila 25. prosinec, což bylo datum starého pohanského svátku "Narození věčného slunce". Východní církev slaví narození Krista 6. ledna. To bylo datum jednoho pohanského svátku v Alexandrii, a to svátku "Narození Božského eonu".

Křesťané dali původně svátku slunovratu nový smysl. Ten nespočívá v oslavě příchodu nového světla v přírodě, jak tomu bylo v době antiky, ale spočívá především v oslavě příchodu nového světla, které nikdy nezhasne. A to je světlo duchovní, jež přišlo v historické osobě Ježíše Krista.

V Česku je však za vrchol Vánoc považován Štědrý den, 24. prosinec, coby předvečer samotné slavnosti. Zhruba od 16. století se rozšířily zvyky, jako jsou domácí jesle, obdarovávání dětí, ozdobený stromeček.