Jo-jo, Lego, vojáčci, mašinky, modelína, Rubikova kostka a další – to jsou hračky, které v minulosti provázely mnohé dětské životy a některé z nich zůstaly populární až do dneška. Ať už šlo o jakoukoliv hračku, téměř každý měl ve svých dětských letech tu svou nejoblíbenější. Se kterými hračkami si však hrají české děti nejraději dnes?

Z aktuálního průzkumu, který mezi rodiči dětí v mladším školním věku uspořádal výrobce dětských nápojů Jupík, vyplývá, že na prvním místě žebříčku nejoblíbenějších dětských hraček se nacházejí počítačové hry, na opačném pólu se naopak umístily karty a naučně vzdělávací stavebnice.

„Děti si hrají z vlastní potřeby a nedělají to vědomě proto, aby se něco naučily. Přesto, aniž si to uvědomují, má na ně hraní významný vliv. Hovoříme o rozvoji myšlení, fantazie, tvořivosti, či rozvoji sociálním. Nezanedbatelný je také rozvoj motorický – postupný rozvoj pohybových dovedností a možnost uvolnění nashromážděného napětí a energie,“ popisuje psycholožka Jana Klinderová Píchová.

Není přitom hraní jako hraní. Hračky nebo předměty, se kterými dítě přichází do kontaktu, mají různý vliv na rozvoj jeho osobnosti. „Hračka by měla odpovídat potřebám dítěte, jeho věku, schopnostem a zálibám. Hračka by měla motivovat ke hraní, prozkoumávání, pobízet jeho fantazii a pomáhat rozvoji osobnosti ve všech směrech,“ vysvětluje psycholožka. Co ale dnešní děti vlastně nejčastěji dělají za zavřenými dveřmi svých pokojíčků? S čím si hrají a čemu se věnují? Jupík přináší odpověď v podobě žebříčku 13 nejoblíbenějších her a hraček, jak ho sestavili rodiče samotných dětí.

1. Počítačové hry
Nejvíce dětí (28 %) se ve svém volném čase nejraději obklopuje počítačovými hrami. „Moderní technologie jsou nejen pro děti, ale i rodiče velmi fascinující a často bývají právě rodiči podporovány. Konkurence klasických her je zde v nevýhodě, protože je při nich většinou potřeba vynaložit více fantazie, představivosti, bývá nutná přítomnost další osoby, se kterou je třeba komunikovat pravidla a herní situace. Celkově se proto mohou zdát být náročnější,“ komentuje výsledky průzkumu psycholožka Jana Klinderová Píchová. Nejraději mají počítačové hry děti mladých rodičů do 26 let věku, u dětí starších rodičů tento podíl klesá. Naopak nejméně se nechávají počítačovou technologií a internetem pohltit děti pocházející z menších měst (10 %), u Pražáků je tento podíl více než čtyřnásobný.

2. Lego
Stavebnice Lego je rozšířená téměř po celém světě. Oblíbená byla před 20 i 50 lety, populární je ale i dnes. V Česku je Lego a jemu podobné stavebnice nejoblíbenější hračkou pro každé páté dítě. Ačkoliv si s těmito hračkami hrají častěji chlapci, ani mezi dívkami se nejedná o neznámý pojem. A je to dobře. Stavebnice totiž učí děti bez rozdílu pohlaví přemýšlet, rozvíjí jejich představivost, paměť i kreativitu.

3. Tablety a chytré telefony
A opět se vracíme k novým technologiím. Třetí místo žebříčku nejoblíbenějších dětských hraček obsadily tablety a chytré telefony. Podle průzkumu si s těmito „hračkami“ hraje u nás nejraději 12 % dětí a dá se očekávat, že toto číslo poroste „Bohužel se však domnívám, že počítačové a tabletové hry nemohou konkurovat hrám klasickým z pohledu komplexního rozvoje osobnosti dítěte,“ varuje psycholožka. Podobně jako je tomu u počítačů, i s tablety a chytrými telefony si nejčastěji hrají děti mladých rodičů do 26 let (16 %).

4. Venkovní hry
Pokud děti netráví svůj čas doma, hrají si venku. Venkovní aktivity a hry jako např. na babu či na schovávanou jsou těmi nejoblíbenějšími pro téměř každé desáté dítě. Zajímavé přitom je, že zatímco např. ve vesnicích a malých obcích do 1 000 obyvatel jsou tyto hry populární u 13 % dětí, v Praze je vyhledává naprosté minimum z nich. Jejich význam pro děti je přitom neoddiskutovatelný. „Kromě jiných plusů bych venkovní pohybové aktivity velmi doporučovala zejména ve vztahu k všeobecně nízké pohybové aktivitě dětí a ke stoupajícímu trendu dětské obezity,“ říká psycholožka Jana Klinderová Píchová.

5. Panenky
Na páté příčce se v průzkumu značky Jupík umístily hračky z čistě dívčího světa, panenky. Nejraději si s nimi hraje 6 % všech dětí. „Bárbíny“ a podobné panenky disponují celou řadou doplňků a dají se různě oblékat a česat, některé lze dokonce i líčit. Jejich popularita trvá již několik desítek let, a jak ukázal průzkum, ani v dnešní době nejsou raritou. Obzvlášť když přihlédneme k faktu, že jsou na rozdíl od všech předcházejících her a hraček určeny primárně pro dívky.

6. – 8. Deskové hry, figurky, hraní si na role
O šesté až osmé místo se rovnoměrně dělí deskové hry, hračky v podobě různých figurek a hraní si na role, jako např. na školu či na rodiče. Všechny tři typy her získaly shodně 4,5 % hlasů. Podle psycholožky Jany Klinderové Píchové je škoda, že dnešní doba fandí jiným typům hraček: „Klasické hry jsou často málo podporovány právě ze strany rodičů. Třeba deskové hry přitom kladou nároky na intelekt a pomáhají rozvíjet různé složky myšlení - tvořivost, logiku, úsudek, postřeh i paměť.“

9. – 11. Herní konzole, autíčka, plyšáci
I o další tři místa se dělí tři druhy hraček. Jedná se o herní konzole, autíčka a plyšáky. S nimi si shodně hrají nejraději pouze 1,3 % dětí. Autíčka a plyšáci se mezi dětmi různých věkových kategorií objevují již po několik generací. Herní konzole jsou sice spíše hračkou moderní doby, avšak doplatily na rychlý pokrok a nástup počítačů, tabletů a chytrých telefonů.

12. – 13. Karetní hry, naučně-vzdělávací stavebnice
Žebříček nejoblíbenějších hraček uzavírají karty a naučně-vzdělávací stavebnice. Ty ve svém volném čase volí nejraději jen necelé 1 % dětí. Možné příčiny nižší obliby naučně-vzdělávacích stavebnic objasňuje psycholožka Jana Klinderová Píchová: „Naučně-vzdělávací hry či technicky náročné hračky mohou dítě dostávat do situací, kdy bývá odkázáno na spolupráci dospělého. Po příchodu z práce však rodiče už nemusí mít na hraní energii. Vědomě či nevědomě tak mohou tento typ her podporovat méně. Pro komplexní rozvoj osobnosti dětí jsou však velmi vhodné a těžko nahraditelné.“

V případě karetních her jde spíše o nedostatečné vedení ze strany rodičů. A je to škoda. Karetní hry mají pro vývoj dítěte hned několik přínosů. Umožňují soupeřit nepřímo, učí dítě více či méně spoléhat na své dovednosti, či se vyrovnávat se situacemi náhody. Důležitým prvkem jsou zde živí protihráči či spoluhráči. Dítě má možnost ve cvičném prostředí zažívat situace velmi podobné těm v reálném životě, učí se také rozumět a respektovat chování druhých.