Atraktivita Punkevních jeskyní se dá shrnout třemi slovy: lodičky, Macocha, okruh. Plavit se po temně zelených vodách podzemní Punkvy přijíždějí návštěvníci z dalekého Japonska, kteří potom zběsile fotí každé zákoutí dna majestátné propasti, aby se nakonec ze skaliska vynořili tam, kde prve vešli. Punkevní jeskyně jsou nejnavštěvovanějším jeskynním systémem v Česku, ročně je vidí na 200 000 turistů. 

Z Pustého žlebu se do jeskyně vchází prostřílenou štolou. Když se sem návštěvníci vydají v zimě, budou příjemně překvapení hřejivým vzduchem, naopak v létě musí očekávat zchlazení – to díky stálé teplotě 7 až 8 oC. Kdo by chtěl prolézt původním vchodem, musel by se vyškrábat na strmou skálu, což mu patrně průvodci neumožní. Při opouštění první otevřené prostory zvané Přední dóm průvodci návštěvníky upozorní na díru ve skále, umístěnou kousek nad jejich hlavami. Tato chodba byla v minulosti téměř po okraj napěchovaná bahnem a kamením. 

Nebýt technického zařízení, které reguluje množství vody v jeskyni, mohla by návštěvníky potkat nečekaná záplava. Sifon je nejnižší místo celého pozemního systému, není proto divu, že byl v minulosti nejednou zaplaven. Dnes při prohlídce turisté plavky neupotřebí, ale cedulky se zapsanými roky největších povodní, upevněné na svahu ve výšce, kam se hladina vody vyškrábala, vzbuzují uctivý děs. 

V Zadním dómě pak průvodci upozorňují na Jehlu, aniž by se zmínili o jejích umělých špičkách. Zajímavé jsou dva stalagmity s plochým zakončením. Voda tu kape z velké výšky a rozstřikuje se v drobné krůpěje. Nejeden fotograf by to rád vyfotil a nejednomu se to nepodařilo. 

Jakmile se návštěvníci vydají ke dnu Macochy, štěstí po cestě jim popřeje osvětlený Anděl, zastíněný zčásti třpytivě bílou Drapérií. Teprve zespod dokážou hosté ocenit monumentálnost skalních stěn, vypínajících se do výšky 138,5 metru. Pokud mají to štěstí a zrovna není potopa, svezou se lodičkami až k východu po Punkvě, jejíž vody prosluly azurovou zelení. Poslední zastávka čeká návštěvníky v Masarykově dómu. Ještě, než sem dojedou, uvidí Bobří síňku, pojmenovanou podle zvířete, jehož kostry tu byly nalezeny. Těžko si dnes představit chlupáče, kterému nebude ve zdejší lázni zima. Dneska jsou jedinými stálými obyvateli Punkevních jeskyní chvostoskoci – asi dva centimetry dlouzí průsvitní korýši. Bobříci jsou jen dalším důkazem, že se podoba "Punkevek" v průběhu let změnila k nepoznání.  

Podrobnější informace o Punkevní jeskyni i propasti Macocha zájemci najdou na jejím webu.